Rozhovor Novaka Djokoviče na kurtu po jeho vítězství nad Pierrem-Huguesem Herbertem v 1. kole mužské dvouhry 2024.

Rozhovor Jessicy Pegulaové na kurtu po jejím vítězství nad Karolínou Muchovou v semifinále US Open 2024. Mluvčí: Mgr: Jessica Pegulaová postoupila do svého vůbec prvního finále turnaje kategorie major. Mám tolik otázek. Na co jste myslela? Set, dvě lásky, brejkbol, ty jsi trefila ten naprosto úžasný slice forhend a ona ten volej netrefila. Co se vám po tom bodu honilo hlavou? Pegulaová: Říkala jsem si, dobře, to bylo docela štěstí, jako zkusit, jako že jsi pořád v tomhle. A jde o opravdu malé momenty, které převracejí momentum a ona, já jsem vyšla plochá, ale ona hrála neuvěřitelně. Chci říct, že kvůli ní jsem vypadala jako začátečnice. Už jsem se chystala jakoby rozbrečet, protože to bylo trapný. Jako že mě ničila a já jsem se prostě dokázala udržet v té hře a dokázala jsem najít způsob, najít nějaký adrenalin, najít nohy a pak na konci druhého setu do třetího setu jsem začala hrát tak, jak jsem chtěla hrát a prostě, jo, chvíli to trvalo, ale upřímně nevím, jak jsem to otočila. Mluvčí : Viděli jsme vás po druhém setu, když odešla z kurtu. Šla jsi za klukama z Baham, za svým trenérským týmem. Co ti za tu dobu, co jsi tam byla, řekli? Pegula : Jo, říkali mi, abych trochu míchala podání, pořád míchala rotace a nechala ji hádat, pár úderů do šířky možná do jejího bekhendu a abych prostě hrála možná trochu víc do jejího bekhendu. Víte, ona ten bekhend po lajně dostávala opravdu dobře, jen abych ho trochu víc pokryla. Bylo to prostě pár dalších věcí. Myslím, že to nebylo nic jiného. Začala jsem to tak nějak dělat na konci druhého, ale myslím, že jsem byla opravdu schopná zdokonalit se v pár těch věcech opravdu brzy a víte, také prostě soutěžit a používat nohy a snažit se tam jasně myslet. Mluvčí : Takže tvoje sestra je v boxu. Tvůj táta je tu taky. Nesedí v boxu. Je na nějakém náhodném místě tady na stadionu. Tady je na velké obrazovce a tvoje máma je doma. Co pro tebe znamená, že tě tu celá rodina podporuje, a co pro tebe znamená, že jsi ve svém prvním finále grandslamu na US Open? Pegula: Myslím, že je to úžasné. Je tam můj bratr, moje sestra. Na obrazovce byl můj táta, můj švagr, spousta přátel, spousta rodiny roztroušené kolem. Samozřejmě můj manžel. Jo, na toho jsem zapomněla. Vždyť ani nestojí. Nechce být vidět. Ale jo, mám tady tolik rodiny, která tu byla a sledovala spoustu mých zápasů, takže být tady a mít je pořád tady a podporovat mě je šílené. Jsem rád, že se mnou mohou sdílet tento okamžik. Mluvčí : Dobře, takže dále víme, že vaší další soupeřkou bude Irina Sabalenková. Řekněte mi, co si myslíte o tom, že proti ní budete hrát, a co to pro vás znamená, že jste konečně ve finále turnaje kategorie major. Pegulaová: Tak zaprvé jsem ráda, že jsem ten zápas dokázala otočit na tak velké scéně a vyřešit to, ale zadruhé ano, hrát s Irinou bude opravdu těžké. Chci říct, že ona jo, ukázala, jak je tvrdá a proč je asi favoritkou na vítězství v tomto turnaji. Bude to odveta za Cincinnati, takže doufám, že se mi to tady podaří nějak pomstít, ale jsem ráda, že mám den volna. Je to trochu šílené, že proti sobě hrajeme znovu ve finále, ale myslím, že to jen ukazuje, jak víte, jak skvělý tenis jsme hrály, a bude samozřejmě těžké ji porazit, ale víte, že od toho jsou finále, takže jsem připravená. Mluvčí : Jessico, tohle je jeden z nejfenomenálnějších obratů v tvém největším zápase kariéry. Říkám to celý týden. Ona jede metrem. Narodila se v New Yorku až po své první velké finále Jessica Pegulaová.

Poražený semifinalista Lorenzo Musetti na tiskové konferenci po zápase na centrálním dvorci Wimbledonu 2024 prohlásil, že některé returny Srba Novaka Djokoviče byly vtipem.

Rozhovor Alexandera Zvereva na kurtu po jeho výhře nad Alexem De Minaurem ve čtvrtfinále mužské dvouhry 2024.

Španěl Carlos Alcaraz říká, že se těší na své druhé finále ve Wimbledonu po sobě, protože chce získat zpět loňskou korunu. Uvedl to v rozhovoru na kurtu poté, co v semifinále na centrálním dvorci porazil Daniila Medveděva.

Tisková konference Jacka Drapera po jeho prohře s Jannikem Sinnerem v semifinále US Open 2024. Otázka : Jacku, kdybyste mohl říct, co si myslíte o tomto zápase? Jack Draper : Ano, myslím, že to bylo od nás obou na slušné úrovni, zejména první dva sety. Velmi fyzicky náročné, myslím, že prvních pár setů trvalo asi 2 hodiny 15 minut. A bylo těžké, když se oba nevyvíjely podle mých představ. Ale jo, myslím, že Jannik, který hraje pořád na tak vysoké úrovni, měl tu a tam šance a já je nevyužil. A samozřejmě, když hrajete s nejlepšími hráči na světě, musíte to dělat. A ano, očividně jsem se necítil nejlépe a v určitých fázích zápasu jsem bojoval, zejména ke konci. Ale víte, Jannik mě porazil férově. Byl na mě dnes příliš silný. Otázka : Simon z Telegraphu. Můžeš nám říct, jestli jsi přišel s nějakými žaludečními problémy, nebo ta nevolnost souvisela jen s vlhkostí? Draper: Ano, chci říct, že jsem dnes byl samozřejmě extrémně vlhký. Nebyla v podstatě celý týden jako dosud. Víte, myslím, že je to samozřejmě velmi fyzický zápas. Zřejmě proto je Jannik hráčem číslo jedna na světě, protože když hrajete s nejlepšími hráči, intenzita je jiná. Víte, je to o krok výš. Víte, a myslím, že je to pro mě samozřejmě velká příležitost. Víte, určitě jsem se cítil, i když se obecně cítím dost uvolněně a tak, dnes jsem se určitě cítil trochu víc vzrušený, víte, trochu víc nervů kolem. A víte, rozhodně jsem někdo, kdo je, víte, myslím, že docela úzkostlivý člověk. Takže si myslím, víte, že když se to všechno sečte dohromady, tak se mi někdy na kurtu dělá trochu nevolno a je mi trochu špatně, když jde do tuhého. Takže jo, před zápasem jsem žádné problémy neměla, ale samozřejmě se to nahromadilo. Otázka : Neil McClellan z deníku Mirror. Cítíš se vlastně lépe, když jsi na kurtu zvracel? Jak blízko jste byl k odstoupení? Draper : Ne, necítíte. Necítíte se lépe. Jen se cítíte hůř a hůř, protože do těla nemůžete nic dát. Víte, třeba když hrajete dlouhé zápasy, potřebujete mít možnost pít a jíst a, víte, dodávat tělu zásoby, které potřebuje, aby mohlo pokračovat. Ale samozřejmě když je vám špatně a podobně, nemůžete do sebe nic dostat, protože to jde přímo ven a je to ten nejhorší pocit. Když se to stane, nemůžete se hýbat po hřišti. Takže ne, je to hrozný pocit a čím víc se vám motá hlava a je vám hůř, tím víc. Promiňte, ale o odchodu do důchodu nemluvte. Aha, promiňte. Ne, ne, ne. Nehodlám odejít do důchodu v semifinále grandslamu. Snažila jsem se, vím, že poslední set, víte, asi jsem vypadala z kurtu nebo v televizi, že to, víte, nebyl dobrý pohled. Ale víte, nakonec se vždycky snažím odevzdat to nejlepší. Víte, ve druhém setu jsem se necítila moc dobře, ale i tak jsem to dotlačila do tiebreaku a prostě jsem bojovala ze všech sil. Víte, jsem na sebe pyšná. Snažila jsem se bojovat, jak nejvíc to šlo. Víte, proti někomu takovému to prostě nejde. Otázka : Ahoj, Jacku. David Law z Tenisového podcastu. Kdy jste se poprvé začal cítit špatně během zápasu? Draper: Myslím, že jsme měli těžký úvodní set, víte, pět všech. Měli jsme opravdu těsný zápas. Víte, určitě jsem byl, někdy v zápasech cítíte, jak se ve vás v určitých chvílích hromadí úzkost. A rozhodně jsem cítila, že pět all v prvním setu byl velký zápas, víte, hodila jsem pár dvojchyb. Myslím, že to bylo několikrát šťavnaté. A pak určitě, když jsem nastoupil k první hře ve druhém setu, tak se samozřejmě snažil získat brejk hned v první hře. A mně se ho podařilo udržet, ale rozhodně se v tu chvíli nezačal cítit dobře. Takže, jak jsem říkal, jako bylo to prostě, snažil jsem se dělat všechno pro to, abych s tím bojoval co nejdéle. A to se mi dařilo. Víte, v některých těch momentech ve druhém setu jsem se dostal do vítězné pozice. Rozhodně jsem cítil, že i on bojuje. Ale samozřejmě, když prohráváte dva sety, víte, je to ještě taková dlouhá cesta a vy se prostě neustále cítíte hůř a hůř. Otázka : Mluvíš o obavách, které jsi měla. Je ti 22 let, je to tvůj desátý slam. Myslíš, že tyhle úzkosti s přibývajícími zkušenostmi zmizí? Myslíš si, že to je něco, co zmizí? A jak se s nimi vyrovnáváš v zákulisí? Draper: Ano, určitě. Víte, jako hráč získávám čím dál víc zkušeností, to je jedna z věcí, která mi letos pomáhá a která mi pomáhá cítit se obecně lépe, je to, že čím víc zkušeností se situacemi máte, tím jsou věci jednodušší a berete to všechno s nadhledem. Víte, Jannik se v téhle situaci zjevně ocitl už několikrát, takže se s těmi pocity může tak nějak ztotožnit. Víte, je to těžké, víte, jako samozřejmě jsem sportovec, jsem tenista, víte, je tam tolik sportovců, víte, všichni máme věci, které neustále řešíme, víte, tenis obzvlášť nebo prostě jakýkoli sport je obrovsky psychický a fyzický a víte, snažím se ze všech sil, abych se neustále vyvíjel, abych se stále učil a je to určitě něco, víte, musel jsem se prostě celý život snažit, víte, myslím, že mám docela silnou mentalitu a docela jakoby skoro, víte, spotřebovávám hodně mentální energie, protože to strašně chci, ale samozřejmě to nemusí nutně pomáhat hodně času, zejména v těch pětisetových zápasech, a ta úzkost a ty pocity se mohou nahromadit, takže je to určitě něco, co je moje silná stránka, ale také slabina a musím na tom dál pracovat. Otázka : Ahoj Jacku, Charlie z Athletic. Gratuluji ke skvělému turnaji. Jen by mě zajímalo, jak moc se liší a jaké jsou hlavní rozdíly v tom, když hraješ s někým jako je špičkový hráč Jannik v zápase na pět setů na tomto kurtu? Byly tam věci, které jsi předtím téměř nezažil? Draper : Jo, myslím, že za prvé Jannik už zřejmě, i když je tak mladý, byl v takových situacích mnohokrát. Abych byl spravedlivý, myslím, že před letošním Australian Open se pořád dostával do čtvrtfinále, semifinále a pak se odlepil od země a myslím, že je to všechno proces. Víte, musíte si projít prohrami a emocemi, že jste tam a ne úplně to zvládnete, a víte, možná toho na něj bylo v určitých chvílích příliš a víte, jako hráči jsme neustále stavěni do situací, které jsou pro nás někdy nové. Takže se musíme naučit, jak se s tím vypořádat. Myslím, že se mě někdo zeptal, víte, co na to říkají lidé? Jakože, no, to si musíš zažít sám, abys to lépe pochopil a věděl, jak na tu situaci reagovat. Myslím, že jo, myslím, že Jannik už má obrovské zkušenosti a taky, jo, chci říct, že důvod, proč je světovou jedničkou a, víte, skoro neprohrává zápasy, je ten, že je tak konzistentní. Jeho intenzita, jeho rychlost míče, on nemá skoro žádné slabiny a je prostě schopen tam být bod po bodu a zvýšit svou úroveň, když potřebuje, a mentálně, fyzicky, emocionálně, všechno se, víte, neustále zlepšuje a je pevný jako skála ve všech oblastech. Takže je těžké ho porazit. Otázka : Jack Davidson ze Sunday Times. Co cítíš, že kromě zkušeností a plynutí času potřebuješ udělat nejvíc? Co cítíte, že potřebujete udělat, abyste možná udělal ten poslední krok a dostal se na tu nejvyšší úroveň? Draper: Upřímně řečeno si myslím, že nepotřebuji dělat nic jiného. Myslím, že je to jen otázka času. Víte, myslím, že se neustále snažím zlepšovat. Mám kolem sebe skvělé lidi. Dělám všechny správné věci. Víte, jak jsem řekl včera, když jsem sem loni přišel, byl jsem, víte, 120. na světě. Sotva jsem odehrál celou sezónu. Víte, myslím, že tento týden odsud budu odcházet v první dvacítce a budu pokračovat v dosahování věcí, které, víte, celou dobu bořím nové bariéry toho, co si myslím, že je možné. Takže si nemyslím, že by něco znamenalo jen, aha, musím udělat tohle a tohle mi pomůže. Myslím, že je to spíš jen pokračování v tom, co dělám, zkušenosti. Víte, pro někoho jako Jannik nebo Carlos nebo někteří z těchto mladých hráčů, víte, jsou na tour už asi tři nebo čtyři roky, neustále hrají, neustále se učí, neustále přijímají výhry a prohry a zažívají prohry ve čtvrtfinále nebo semifinále grandslamu. A víte, já jsem stále, řekl bych, že je to můj první pořádný rok, kvůli všem mým zraněním a neúspěchům. A tak jsem skoro o několik let pozadu. Takže si myslím, že se prostě musím dál učit, dál se rozvíjet, dál, víte, zažívat situace jako dneska, kdy jsem se odlepila od země. A víte, jak to příště udělám jinak a podobně. A to je ta největší věc. Myslím, že je to upřímně řečeno jen otázka času, zkušeností, dělání všech správných věcí, důsledného tréninku. A víte, postupem času se prostě vyvíjíte, sílíte a zlepšujete se. A doufám, že se do takových situací budu dostávat častěji a dokážu se z nich dostat. Otázka : Gratulujeme, Ubaldo Scanagata, UBITennis.com. Gratuluji ke skvělému turnaji. Možná to bylo až příliš snadné, ten turnaj, který jsi až do dneška odehrál, protože jsi nikdy nemusel hrát tiebreak, nikdy moc dlouhý, dlouhý set, možná jednou nebo dvakrát. To by vám mohlo pomoci, kdybyste to zvládla. A ještě jedna věc, říkáte, že nemá téměř žádnou slabinu. Kdybys měl vypíchnout jednu slabinu Sinnera, kterou bys řekl? Dneska mu chybělo docela dost forhendů. Draper : Jo, abych odpověděl na první otázku, myslím, že jsem prostě dělal to, co jsem musel, víte. Nebudu to brát do tiebreaku. Nepotřebuju to dotáhnout do tiebreaku nebo prohrát set, protože potřebuju prohrát set. Ale jo, samozřejmě, víte, můj běh do semifinále, necítila jsem, že bych byla nějak přehnaně tlačena skoro. Víte, hrála jsem dobrý tenis. Cítil jsem, že moji soupeři, možná ten v prvním kole byl zraněný a pak Alex ve čtvrtfinále měl možná nějaký problém a, víte, nic mi to neubírá, protože nakonec musíte porazit toho před vámi. Ale ne, nevím. Na tuhle otázku neznám odpověď. Ale předpokládám, že Sinner, jaká je jedna slabina? Moc jich nemá, kámo. Jednu, nevím. Možná je moc hodný. Možná je moc hodný. Jeho forhend je taky docela dobrý. To ti řeknu na rovinu.