Česká tenistka Barbora Krejčíková po zisku svého prvního wimbledonského titulu ve dvouhře řekla, že to byl nejlepší den v jejím životě, když ve finále ženského turnaje ve Wimbledonu 2024 porazila na centrálním dvorci Italku Jasmine Paoliniovou ve třech napínavých setech.

Britka Emma Raducanuová prozradila, proč nehrála s Andym Murraym ve smíšené čtyřhře po šokující prohře s Novozélanďankou Lulu Sunovou během zápasu 4. kola na centrálním dvorci Wimbledonu 2024.

Tisková konference Jessicy Pegulaové po jejím vítězství nad Karolínou Muchovou v semifinále US Open 2024. Otázka : Jess, pokud bys mohla, tvůj názor na vítězství. Jessica Pegulaová : Ano, byl to docela dobrý zápas. Samozřejmě jsem ráda, že tu sedím a říkám, že jsem to otočila. Ale samozřejmě to tam chvíli vypadalo trochu drsně. Ale nějak jsem našla způsob, jak to zvládnout, a vlastně jsem dokázala hrát opravdu dobrý tenis a udržet si ten náboj hodně přes ten třetí set a uzavřít ho. Ale jo, myslím, že ve třetím setu jsme předváděli opravdu dobrý tenis. Konec druhého a třetího setu. Ale jo, jsem spokojená jen s tím, jak jsem byla schopná bojovat. Otázka : Jsem Darcy Wayne z eSkid.com. Gratuluji. Po zápase jsi na kurtu řekla, že jsi byla po prvním setu trochu v rozpacích. Vypadala jsi tam jako začátečnice. Jak jste se dokázala psychicky přeskupit na druhý set, abyste předvedla to, co jste právě předvedla? Pegulaová: To nevím. Po prvním setu jsem se ještě pořádně nepřeskupila. Docela rychle jsem prohrávala 2:0 a v tom servisním gemu jsem byla schopná udělat takový opravdu dobrý gem, kde ona netrefila ten volej. A vypadalo to, že to byl velký výkyv. A já jsem si tam dokázala udržet podání a najít cestu. Myslím, že mi publikum opravdu pomohlo dostat do sebe trochu adrenalinu. Myslím, že jsem byla prostě hodně, hodně plochá. Ani jsem nebyla nervózní. Byla jsem prostě super plochá. A s ní je opravdu těžké hrát, když jste plochá, protože je záludná. Nedává vám moc rytmu. A pak samozřejmě na konci prvního setu hrála extrémně vysoko. Takže jsem prostě neměla rytmus. Takže nevím. Myslím, že právě v tom zápase, opravdu jsem se ho držela, jsem byla schopná najít nějaký adrenalin, dostat nohy pod sebe, prostě se snažit a honit každý míč, který jsem mohla. A potom, jakmile jsem získala rytmus a začala se cítit pohodlněji, jsem byla schopná hrát možná trochu agresivněji, snažit se trochu víc přicházet, útočit na podání. Trochu diktovat svým forhendem a pak najít svou hru. Ale myslím, že ve druhém setu to bylo opravdu jen o tom, že jsem si tu hru udržela. Otázka : David Cain, Tennis.com. Musím si představit, že včerejšek byl asi velkým emočním uvolněním, když jste konečně překonala tuhle překážku. Zajímalo by mě, jestli to přispělo k tomu, že jste se na začátku zápasu cítila vyčerpaná a jaké to bylo po včerejšku se znovu připravit na dnešek? Pegula : Jo, bylo to zvláštní. Mám pocit, že před zápasem s Igou jsem byl mnohem nervóznější. A dneska jsem byl takový, že je to jedno. Ale nevím, možná to bylo špatně, protože jsem jasně jako přišel super plochý. Snažila jsem se myslet na to, že je možná dobře, že jsem se cítila opravdu uvolněně, ale zjevně jsem byla až moc uvolněná. Takže opravdu nevím, jestli se to stalo. Nevím. Každý den se zase cítíte jinak. Některé dny vyjdete ven a cítíte se skvěle. Některé dny vyjdete ven a jste super plochá. A myslím, že se s tím prostě musíte vyrovnat. Ale víte, jsem si jistý, že k tomu možná mohlo přispět i to, že jste hráli zápasy po sobě, abyste hráli po nocích. Ale opravdu nevím. To se asi nikdy nedozvíme. Ale myslím, že si myslím, že to je výzva hrát na slamu. Prostě každý den máte pocit, že se probouzíte jinak. Všechno může být jinak. Takže jde o to, jak se té situaci přizpůsobíte. A já si myslím, že jsem se dneska očividně dokázala přizpůsobit právě včas. Ale jo, myslím, že to se prostě někdy stává. Opravdu. Otázka : Když jste se s Arynou utkala dříve, co pro vás bylo klíčem k zápasům? A co si myslíte o tom, že s ní teď budete hrát o titul, vzhledem k tomu, co všechno svou hrou na tvrdém povrchu představuje? Pegula : Ano, samozřejmě je to, víte, opravdu skvělá hráčka na tvrdém povrchu, ne-li jedna z nejlepších na světě. Ale myslím si, že já jsem také opravdu dobrá hráčka na tvrdém povrchu. A víte, Cincinnati, ona podávala neuvěřitelně. A já jsem cítila, že v tom zápase mám pořád šance. Takže doufám, že v sobotu nebude podávat tak dobře. Možná by bylo fajn, kdyby podávala o něco méně. Ale myslím si, že vím, že můžu mít hru, která ji může případně frustrovat, znechutit. Cítím, že v minulosti jsem prostě musela být agresivní. Musím ji dostat do pohybu, chytře podávat a snažit se dostat pod tlak na její return nebo na její podání a hrát svou hru, což už tak nějak dělám. Snažím se dělat tyhle věci a hrát v rámci sebe, vybírat si místa. Chci říct, že jsem agresivní, ale nepřeháním to. Nevím, jak prostě hraju. A doufám, že se mi to podaří. A pokud je v zápase něco, co třeba funguje nebo nefunguje, tak na tyhle věci můžu přijít. Ale víte, já se prostě budu snažit tak nějak hrát svou hru v sobotu. Otázka : Peter, jen Peter Spangiorgio, New York Daily News. Jak velký význam pro tebe má účast ve finále? Pegula : Ano, je to úžasné. Je to můj dětský sen. Je to to, co jsem si přál, když jsem byl dítě. Je za tím spousta práce, spousta vložené dřiny a člověk si ani nedokáže představit, kolik to obnáší. Takže by to pro mě samozřejmě znamenalo celý svět. Chci říct, že jsem prostě šťastná, že jsem ve finále, ale samozřejmě jsem sem přišla s tím, že chci vyhrát titul. Takže, víte, kdybyste mi na začátku roku řekli, že budu ve finále US Open, tak bych se jako strašně smála, protože to prostě bylo v mé hlavě, nepřemýšlela jsem o tom, že tady budu. Takže být schopen překonat všechny tyto výzvy a říct, že v sobotu dostanu šanci na titul, je to, o co jako hráči hrajeme. A to nemluvím o tom, že jsem toho schopná, víte, v mé rodné zemi, tady na mém, víte, domácím slamu. Je to prostě perfektní, vážně. Otázka : Ava Wallace, The Washington Post. Dobře zahráno, Jess. Když na to navážeme, mluvili jsme s tebou na začátku tvé kariéry o tvé vytrvalosti a překonávání zranění, která jsi měla na začátku, a o tom, že jsi byla opravdu trpělivá, než jsi dosáhla těch velkých vítězství. Prostě jsi se dostala do finále, i když jsi samozřejmě chtěla vyhrát. Je to nějakým způsobem odměňující? Pegula : To ano. Myslím tím, že je to vždycky odměňující. Myslím tím, že hrajete dva týdny a chcete se dostat k tomu zápasu s vědomím, že máte šanci vyhrát slam. A to je, myslím, to, o co hrajeme. Takže je to pořád velmi obohacující, i když vím, víte, že ta práce není hotová. Ale jo, chci říct, že všechny ty roky tvrdé práce, které do toho jdou, být, jak jsi říkal, super odolný v mnoha různých věcech, to je, jo, myslím, to, čím jsem byl známý. Takže je asi hezké vidět, že se to vyplatilo alespoň v posledních dvou týdnech. A jak jsi říkal, samozřejmě chci pořád vyhrát turnaj. Ale myslím, že to, že jsem dokázal překonat tolik různých výzev a bariér, víte, posledních pár týdnů nebo dokonce poslední měsíc, je pro mě osobně opravdu obrovská výhra. Otázka : Gratuluji, Virgile. Mluvili jsme spolu na turnaji Greenbrier WPT 2020. Tehdy jsi mi řekl, co to je. Pegula : To byla doba. Otázka : Je to tak? Pegula: To je doba. Správně. Otázka: To byla velká zábava. Pegula: Jo. Otázka: Tehdy jste mi řekl, že to byl jeden z vašich snů, jak jste právě zmínil. Jak si ale vysvětlujete zlepšení, úroveň hry a sebevědomí, které jste získal za tak krátkou dobu? Intervent 1 Ano, jak to mám vysvětlit? Otázka : Zvláště teď, když jste o krok dál. Pegula: Jo, je to šílené. Myslím, že jedna věc je, že jsem se dostal do lepší kondice. Zlepšil jsem se v pohybu, ve znalosti své hry. A myslím, že to všechno a zůstat zdravý. A myslím, že se to všechno tak nějak nahromadilo, že jsem si v zápasech začal mnohem víc věřit. Mám pocit, že se moje psychická odolnost mnohem zlepšila, jakmile začnete vyhrávat hodně zápasů. A věříte si, že můžete vyhrát i v těžkých chvílích, že můžete porazit tyhle holky a podobně. A víte, to je. Chci říct, že vám to prostě dodá hodně sebedůvěry, když jdete do těchto týdnů, a že jsem na tom mohla tak nějak stavět a učit se díky různým zkušenostem, vyhrávat turnaje a všechny tyhle věci se prostě sčítají a vy se prostě vždycky můžete zlepšovat. Vždycky se můžeš zlepšovat. Myslím, že jsem měl vždycky otevřenou mysl a chtěl jsem se vždycky zlepšovat. Jsem velmi otevřený zkoušet různé věci, měnit věci a ne nic bláznivého. Ale prostě se otevřít jinému pohledu na to, jak určité věci zlepšit, a nebát se ty věci zkoušet, ať už jde o pohyb, střelu, myslím, že je spousta věcí, na kterých pořád pracuju. A nebojím se to tak trochu zkoušet i v zápasech. A myslím si, že když tyhle věci děláte a zkoušíte je a pracujete na nich a jste schopni je použít na turnajích, tak si začnete věřit a říkáte si, páni, já se opravdu můžu zlepšit. Můžu se zlepšovat a můžu tyhle údery trefovat ve velkých chvílích. A to prostě tak nějak narůstá a může to narůstat opravdu rychle. Myslím, že jsme to viděli u Emmy Navarrové, která se drasticky zlepšila. Za poslední rok se zlepšila šíleně moc. A teď prostě našla víru, že může hrát na této úrovni a může se to stát rychle. Takže si myslím, že je to hezké. Doufám, že můžu být inspirací pro ostatní hráčky, které třeba mají pocit, že se zasekly nebo že se nezlepšují, že vždycky můžete najít způsob, jak se zlepšit a zdokonalit. Otázka : Howard Fendrich z Associated Press. Před několika minutami jste mluvil o tom, že jste o tom snil jako dítě. Byly chvíle, kdy jste si cestou říkal, že se mi to prostě nepodaří? Pegula : Ach, myslím, že nevím, jestli jsem si myslel, že to nepůjde, ale určitě byly chvíle, kdy buď jako jsem nechtěl hrát tenis. Opravdu jsem nevěděl, jestli to chci ještě dělat. Chci říct, že člověk určitě zažívá takové ty slabé chvilky. Určitě jsem jich zažila několik, ale myslím, že nakonec jsem se vždycky tak nějak vzpamatovala a řekla si: Dobře, o čem to mluvím? Víte, vždycky jsem trochu otočil scénář. A to mi vždycky šlo. A myslím, že právě proto jsem se vždycky dokázala vrátit z různých výzev ještě lepší než předtím. Ale upřímně řečeno, vždycky jsem měl pocit, že. Ne že by se to nikdy nestalo. A skoro si myslím pravý opak. Vždycky jsem měl pocit, že víš co, nakonec na to přijdeš. A to je něco, co jsem si vždycky říkal. Říkal jsem si, aha, já na to přijdu jako jednou. A myslím si, že to je možná taková moje tichá sebedůvěra, kterou mám pocit, že mám vždycky. Otázka : Ahoj Jess, gratuluju. Charlie, z The Athletic. Zřejmě to bude tvoje první velké finále. Nepřemýšlela jsi o tom, že bys oslovila lidi, kteří v téhle pozici byli, a požádala je o tipy? Nebo prostě uvidíš, jak to půjde? Pegula : Jo, ani ne. Tak daleko jsem se ještě nedostal. Uvidíme, kdo mi napíše dnes večer a zítra. Možná, že když se objeví nějaké dobré jméno, budu ho moct trochu vyzpovídat. Ale bylo to vlastně super. I James Blake se objevil, protože můj trenér, jeden z mých trenérů s ním hodně pracoval. A tak vlastně přišel na můj trénink na dlouhou dobu před začátkem turnaje. A bylo příjemné si s ním popovídat, protože jsem byla trochu nervózní, když jsem šla hrát proti Shelby, víte, když jsem věděla, že možná končí a tak. A on mi dával nějaké rady. Ale jinak jsem s mnoha lidmi moc nemluvila. Nevím, jestli se na to cítím, jak jsem říkala, jestli mi napíše někdo, s kým bych si chtěla promluvit, ale možná to prostě tak nějak přeženu. Otázka : Gratuluji, Jess. Tim O'Shea, Buffalo News. Co uděláš, poslední krok k vítězství, co uděláš v příštích dnech, zejména zítra? Příprava, psychika? Pegula: Jo, určitě se vrátit domů, vyspat se, odpočinout si. Pravděpodobně se budu snažit trénovat superlehce přibližně ve stejnou dobu, kdy budu hrát finále v sobotu, jen abych tak nějak dostal své biologické hodiny do správného časového rámce a asi budu prostě dost lehký, myslím. Ale záleží na tom, jak se budu ráno cítit, ale samozřejmě to nebudu přehánět a snažit se připravit na sobotu. Ale prostě tak nějak odpočívat a trochu aktivně regenerovat. Já nevím. Uvidím, jestli můj trenér bude chtít, abych zítra něco dělal, ale jen se ujistím, že se tělo a všechno cítí dobře.

Podívejte se na rozhovor Aryny Sabalenkové a Pauly Badosaové před jejich zápasem 3. kola dvouhry žen 2024.

Tisková konference Emmy Navarrové po její prohře s Arynou Sabalenkovou v semifinále US Open 2024. Otázka : Emmo, pokud byste mohla, vaše názory na zápas. Emma Navarrová : Ano, byl to opravdu úžasný zážitek být na Ash a hrát s takovou soupeřkou. Samozřejmě je zklamání, že jsem dneska nedokázala vyhrát, a vypadalo to, víte, že jsem se tam na konci druhého setu tak nějak dostala a cítila jsem, že bych to určitě mohla dotlačit do třetího. To se mi nepodařilo, ale byl to neuvěřitelný zážitek, úžasná atmosféra a ona hrála opravdu dobře, když šlo do tuhého, a já jsem nehrála tak dobře. Takže ano, doufám, že se určitě vrátím. Otázka : Emmo, vždycky je těžké prohrát, ale umím si představit, že odsud odcházíš se spoustou pozitiv, jsi hráčkou první desítky a řekla bych, že ti tento turnaj nejspíš opravdu dodá úplně nový náboj do života. Navarrová: Jo, víte, je to šílené, že jsem na tenhle turnaj přišla před týdnem a půl, skoro před dvěma týdny, a víte, trochu jsem si dělala legraci se svým týmem, ale taky trochu vážně, že, víte, chtěla jsem vyhrát jeden zápas na US Open, a teď odjíždět, když jsem to zvládla, dostala jsem se do semifinále a teď jsem hráčkou první desítky, je to dost šílené a myslím, že to svědčí o spoustě tvrdé práce. Takže rozhodně odjíždím se spoustou pozitiv. Otázka : Ahoj, Emmo. Jaký to byl pocit, když jsi dnes večer vstupovala na kurt? Myslím tím, bylo to jiné než v ostatních zápasech? Cítila jsi tu vážnost okamžiku? A jaký to byl pocit, když jsi tak nějak procházela zápasem, když ses tak nějak dostala do prvního setu proti své síle a pak, jak říkáš, ses do toho zakousla a slyšela jsi, co dělá publikum? Navarro : Jo, určitě, byl to jiný pocit, když jsem tam dneska šel, na rozdíl od posledních několika zápasů, kdy jsem hrál. Víte, částečně to bylo tím, že to bylo semifinále, částečně tím, že to byl noční zápas, můj první noční zápas na Ash a hraju proti soupeři, jako jsem hrála dnes. Určitě je to jiný pocit, ale určitě je to pocit, se kterým jsem se možná nevypořádal stoprocentně tak, jak jsem chtěl v průběhu zápasu, ale je to pocit, který budu určitě znovu vyhledávat, a myslím, že je to něco, v čem se budu jen zlepšovat ve zvládání, a ano, byla to tam docela úžasná atmosféra. Otázka : Petere, tady Ben D'Orio, New York Daily News. Jak velký význam pro tebe mělo, že jsi to udělal tady v New Yorku, víš, kde ses narodil? Navarro: Ano, tak zvláštní. Hrát před americkými fanoušky, víte, s americkou vlajkou vedle mého jména, jsem hodně hrdý na to, odkud pocházím, a víte, být Američanem je něco, co je pro mě opravdu důležité, a víte, na začátku tohoto roku jsem mohl reprezentovat USA na olympijských hrách. Je to něco, na čem mi hodně záleží, takže vrátit se a mít možnost hrát v USA, obzvlášť tady v New Yorku, je docela neuvěřitelné a rozhodně mě to přimělo k tomu, abych se tak trochu ohlédl za tím, kde jsem začínal a kde jsem teď, a cítím, že to bude jen lepší. Takže ano, hrát tady v New Yorku je opravdu výjimečné. Otázka : Brian Lewis z New York Post. Jaké jsou některé věci, které si z této jízdy asi můžeš odnést? A nemluvím o zápasech, které se týkají toho či onoho hráče, ale jaké věci si z toho můžete vzít a využít je do budoucna? Navarro: Myslím, že se čím dál víc učím, že moje hra má určité pilíře, a myslím, že v minulosti byly některé z nich závislé na tom, jak se cítím s určitým úderem nebo na úrovni mé sebedůvěry ve hře, a myslím, že se čím dál víc učím, že tyto pilíře mé hry jsou neoddiskutovatelné, a víte, je to způsob, jakým hraji, a to, kým jsem jako hráč, a přijmout, že pokud v daný den nemohu tyto části své hry provádět dostatečně dobře, pak, víte, nemohu ten den vyhrát, ale ne, víte, obětovat to, kým jsem jako hráč, a myslím, že z dlouhodobého hlediska mi to dá nejlepší šanci, víte, vyhrát zápasy a mít nejlepší výsledky. Takže možná zkrátka a dobře, prostě se cítím pohodlněji a jsem si jistější tím, kdo jsem jako hráč. Otázka : Na začátku turnaje jsi řekl, že věříš, že bys mohl turnaj vyhrát. Jak to možná podpořilo tvůj návrat v tomto konkrétním zápase a jaké to bylo rozvíjet tento pocit během tohoto turnaje? Navarro : Jo, docela bláznivé. Víte, tak trochu mluvit o vítězství na grandslamu, to je, víte, něco, co jsem ještě před pár měsíci, víte, ani neměla na radaru, takže být teď v pozici, kdy, víte, přemýšlím a pracuji na vítězství na grandslamu, je vzrušující a motivující, a ano, určitě, víte, nebyla jsem připravená na to, že ten zápas skončí za stavu 5:3. To je skvělé. Opravdu jsem tam chtěla vydržet a hrát dál, a víte, publikum se do toho dostalo, což bylo ve druhém setu úžasné. Jo, možná to bylo trochu učení, víte, pocit, že to můžu vyhrát, jako že jsem v tom, a hraju samozřejmě se skvělou soupeřkou, ale, víte, můžu se prosadit proti jejímu podání a, víte, můžu být - můžu, víte, dostat se dopředu v bodech a hrát agresivní hru. Takže ano, určitě se tam trochu učím. Otázka : Emmo, jsi velmi racionální člověk, velmi logická a vyrovnaná. Jak tedy zvládáš své emoce, když procházíš třeba i pozdní fází takového turnaje, kdy ti v hlavě musí jít tak trochu o život? Navarrová: Ano, trochu ano. Snažím se být prostě super přítomná a, víte, vím, kdo jsem jako člověk, a čím dál víc se cítím pohodlněji a jistěji v tom, kdo jsem jako hráčka. A mám velkou důvěru a víru v tým, který mám kolem sebe. A víte, moje rodina mě neuvěřitelně podporuje a vždycky je v mém rohu, ať se děje cokoli. A víte, jsem pro ně dcerou a sestrou dřív než tenistkou. Takže si myslím, že je pro mě opravdu důležité mít kolem sebe lidi, kteří mě drží při zemi, zvlášť když se mi věci mohou zdát hektické, zdrcující nebo se mi vymykají z rukou. Takže ano, prostě hodně věřím lidem kolem sebe. Otázka : Diane De Costanza z USTA. Zajímalo by mě, jakou má Irina rychlost forhendu. V průměru se pohybovala hodně vysoko. Hrála jste proti ní s takovou rychlostí proti jejímu úderu? Bylo to dnes jiné, než když jste spolu hrály předtím? Navarrová : To si nemyslím. Řekla bych, že to opravdu nebylo cítit jinak. Nevím, jak se to srovnává v mílích za hodinu, ale ano, myslím, že když jsem s ní hrála naposledy, bylo cítit, že to přes síť chodí dost velké. Směrem k mé straně kurtu. Takže jo, není to úplně jiné, ale je to samozřejmě obrovská zbraň a dneska to bylo chvílemi rozhodně cítit.

Pozápasový rozhovor Coco Gauffové po její porážce s Igou Swiatekovou v semifinále dvouhry žen 2024.