Navarro: "Když jsem byl malý, měl jsem ADHD (poruchu hyperaktivity) nebo něco podobného."

Emma Navarrová se díky úternímu vítězství nad Paulou Badosaovou na US Open kvalifikovala do svého prvního grandslamového semifinále. Po zápase usedla k rozhovoru přímo na kurtu a umožnila nám dozvědět se o třiadvacetileté Američance, která je v současnosti dvanáctou hráčkou světového žebříčku, něco víc. Zde je její rozhovor v plném znění (video na konci článku).

Otázka :

"Emma Navarrová, narozená v New Yorku, hraje své první grandslamové semifinále. Emmo, do tohoto zápasu jsi vstoupila velmi klidně, chladně a soustředěně, jako vždy. Na co jste ale myslela, když jste ve druhém setu prohrávala 5:1, a jak se vám podařilo vývoj otočit?"

Emma Navarrová:
"Ano, po návratu na 5:2 jsem cítila, že by to mohlo jít do dvou setů. A já jsem chtěla zůstat opravdu silná a vydržet. I když jsem druhý set prohrála, chtěla jsem tak nějak nastavit tón pro třetí set. Takže ano, se svým dnešním výkonem jsem opravdu spokojená a jsem ráda, že postupuju do semifinále."

Otázka:
"Počkejte chvilku. Chci se vrátit zpátky. Za stavu 5:2 jste tušila, že to bude dvousetové utkání. Můžete nám to vysvětlit?"

Navarro:
"Ano, vždycky říkám, že nevidím do budoucnosti, ale dnes jsem to možná trochu dokázala (smích). Já nevím. Jen jsem cítila, že bych možná mohla vyhrát ve dvou setech."

Otázka:
"Dobře, mluvila jsi o tom loni, kdy jsi tady prohrála v prvním kole. Změna byla v tom, že jsi šla na vysokou školu, dva roky na UVA (University of Virginia v Charlottesville). Mohl jsi věřit, že o tři roky později budeš tam, kde jsi dnes? Co to pro vás znamená? Všechnu tu práci, kterou jsi odvedl, a také pro svůj tým?"

Navarro:
"Ano, znamená to pro mě hodně. S mým trenérem spolupracujeme od čtrnácti nebo patnácti let, víte, takže už je to osm let. Odvedli jsme spolu spoustu dobré práce. (Ke svému trenérovi) Takže bych ti chtěla poděkovat za všechno, co děláš, za tvou obětavost, za všechen čas, který jsi do tohoto dobrodružství vložil, a za to, že jsi ze mě udělal hráčku, kterou jsem.

Chtěla bych také poděkovat svému otci, protože si myslím, že měl vizi už od mého dětství. Věděl, že jsem možná trochu ADHD (hyperaktivní) nebo tak něco, příliš velký na to, abych seděl ve třídě nebo v práci od devíti do pěti. A myslím, že ve mně od malička něco viděl. Takže děkuji tátovi, že mě poslal na tuhle cestu."

Otázka:
"Viděli jsme, co jsi dokázala ve Wimbledonu (prohra s Paoliniovou ve čtvrtfinále). Proti Coco (Gauffové, v posledním šestnáctém kole Wimbledonu) jsi měla skvělou výhru, ale v dalším kole už bylo všechno trochu moc složité. Co jste se z toho momentu ve Wimbledonu naučila a co jste dnes zužitkovala?"

Navarrová:
"Ano, naučila jsem se toho hodně. Myslím, že jsem si ve Wimbledonu dovolila cítit emoce, které jsem nutně necítila nebo které jsem cítit nepotřebovala. Víte, být ve čtvrtfinále grandslamového turnaje. Když jsem dnes nastoupila na kurt, cítila jsem se mnohem pohodlněji a byla jsem připravená hrát. Myslím, že jsem se ve své kariéře dostala do bodu, kdy se už nebojím žádného výsledku ani průlomu na jakémkoli turnaji."

Otázka:
"Dobře, mám ještě dvě otázky. Děkujete svému otci, ale kde se ve vás bere ten klid a vyrovnanost? Protože bych si přál, abychom toho měli všichni trochu víc."

Navarro:

"To je moje matka."

Otázka:

"Budete hrát s vítězkou dnešního zápasu mezi Sabalenkovou a Zheng. Řekněte nám, co si myslíte zejména o těchto dvou a na co se těšíte z tohoto zápasu a poté z vašeho vůbec prvního grandslamového semifinále?"

Navarrová:
"Ano, s oběma jsem už několikrát hrála a jsou to skvělé hráčky. Myslím, že budou dobře bojovat, ale já budu připravená na kteroukoli z nich. Obě mají velké podání a jsou skvělé ranařky. Myslím, že budou agresivní, ale ať už to bude jedna nebo druhá, budu připravená."