„To, co dokáže ve svých 38 letech, je neuvěřitelné“: Reakce plná respektu od Vacherota po vítězství nad Djokovičem

Po nečekaném souboji Valentin Vacherot porazil srbskou legendu a vzdal hold dlouhověkosti šampiona. Nový hrdina Šanghaje odhaluje zákulisí zápasu, ve kterém musel „zahnat myšlenky“, aby zůstal na nohou tváří v tvář mýtu.

Masters 1000 v Šanghaji pravděpodobně zůstane jedním z nejpamátnějších turnajů sezóny 2025. Mezi náročnými herními podmínkami, překvapeními a předčasnými vyřazeními favoritů se pavouk otevíral postupně s každým kolem.

Valentin Vacherot, kvalifikovaný a před začátkem turnaje 204. hráč žebříčku ATP, a Arthur Rinderknech toho využili ke zlepšení své hry a postoupili do finále. Dva bratranci se střetnou v zápase stejně symbolickém jako nečekaném.

Vítěz nad legendou Novakem Djokovičem, Vacherot, na tiskové konferenci sdílel své pocity ze střetu s posledním aktivním členem Velké trojky:

„Neměl jsem příležitost hrát s Federerem a Nadalem, protože můj žebříček byl příliš nízký. Odešli do důchodu, než jsem začal hrát ve stejných turnajích jako oni. Zahrát si jednou proti Djokovičovi je něco neuvěřitelného.

Překvapilo mě, jak jsem tento zápas zvládl mentálně. Okamžitě mi vzal podání a hrál tak, jak jsem si představoval. Jsem rád, že jsem rychle získal zpět ztrátu.

Poté se z toho stala bitva. Všichni víme, že je mu 38 let. To, co v tomto věku dokáže, je už neuvěřitelné, je to tvrdé pro tělo.

Musel jsem zůstat mentálně soustředěný. Měl jsem v hlavě obrovské množství myšlenek, zejména po zisku první sady. Pokaždé, když se mi hlavou honily myšlenky, soustředil jsem se na další návrat nebo další podání, které jsem musel provést.“

Monacký hráč také diskutoval o svém novém postavení na okruhu, když v pondělí bude minimálně 58. hráčem světa:

„Přihlásil jsem se den před kvalifikací. Možná jsem si představoval, že by se mi tu mohlo dařit, ale určitě ne tak dobře jako teď. Byl bych spokojený, kdybych vyhrál pár zápasů. Jednoduše jsem přemýšlel o tom, že se před koncem sezóny dostanu do první stovky.

Spokojil bych se s 99. nebo 100. místem. Teď, když jsem minimálně 58.… Neměl jsem čas si to uvědomit, ale je to dobrá věc. To mi umožní hrát největší turnaje, takže z toho mám radost.“