Djokovič: "Bylo mi sedm let, nad hlavou mi létaly bomby...".

Novak Djokovič postoupil do svého desátého wimbledonského finále, když v pátek porazil Lorenza Musettiho (6:4, 7:6, 6:4). Skutečnost, která dalece přesahuje jeho dětské sny o tom, že jednou turnaj vyhraje. Sny, které se tehdy zdály nereálné, ba dokonce šílené pro dítě, které vyrůstalo ve válkou zmítané zemi a které se zdálo být předurčeno stát se šampionem, jímž se stal.

Šampionem, který se nikdy nespokojí a který bude v neděli chtít přidat do své neuvěřitelné sbírky osmou wimbledonskou trofej.

Novak Djokovič: "Wimbledon byl vždy mým dětským snem. Už jsem tento příběh vyprávěl mnohokrát, ale myslím, že stojí za to ho zopakovat. Byl jsem sedmiletý kluk v Srbsku, viděl jsem, jak mi nad hlavou létají bomby, a snil jsem o tom, že budu na nejdůležitějším kurtu na světě. Tady na centrálním kurtu ve Wimbledonu.

Stavěl jsem wimbledonské trofeje z jakéhokoli materiálu, který jsem našel v místnosti. Díval jsem se do zrcadla a říkal si, že se jednou stanu wimbledonským šampionem. Takže ta vizualizace byla velmi, velmi silná (smích).

Ale zřejmě to k tomu nestačilo. Měl jsem obrovskou podporu své rodiny. Manželka je se mnou už mnoho let a teď i moje děti... Bylo to neuvěřitelné dobrodružství.

Snažím se to nebrat jako samozřejmost. Pokaždé, když jsem na tomto jedinečném hřišti, se opravdu snažím si to užít. Ale samozřejmě během zápasu je to pracovní doba, musíte se snažit dělat svou práci, snažit se přehrát soupeře.

Samozřejmě jsem velmi spokojená a šťastná, že jsem opět ve finále, ale nechci se tady zastavit. Doufám, že v neděli budu mít tu trofej ve svých rukou."