Výchova budoucích šampionů: zaměření na ústup francouzského veřejného modelu před soukromými akademiemi
Francie dlouho představovala jednu z posledních bašt veřejného modelu výchovy hráčů v rámci světového tenisu.
Šlo o strukturovaný, centralizovaný systém, zamýšlený tak, aby odhaloval, formoval a doprovázel domácí talenty od prvních úderů až k nejvyšší úrovni.
Ale jak se sport postupně globalizoval, prosadil se jiný model – model soukromých akademií, zrozený ve Spojených státech a následně exportovaný do Evropy a na Blízký východ – jako preferovaná volba pro stále větší počet mladých hráčů.
Francouzský model: 50 let napětí mezi federací, akademiemi a rodinami
Tento materiál nabízí rozbor specifického vývoje francouzského systému v širší globální perspektivě.
Francie se svým silným federálním dědictvím totiž poskytuje jedinečné pozorovací pole: země, kde příprava elit téměř nikdy nebyla svěřena soukromému sektoru – dokud se celý obraz nezměnil.
Pochopit tuto proměnu znamená popsat padesát let napětí mezi veřejnými institucemi, soukromými aktéry a rodinami hledajícími výkonnost.
1960–1970: Na prahu federálního modelu stát buduje kostru systému
Na konci 60. let Francie stále hledá svou cestu v oblasti sportovní přípravy. V zemi převládá představa, že stát má organizovat, financovat a harmonizovat přístup ke sportu na nejvyšší úrovni.
FFT se v tomto všeobecném trendu inspiruje ostatními francouzskými federacemi a spouští první strukturované národní kempy a pilotní centra.
Tato zařízení, stále ještě provizorní, soustřeďují mladé naděje kolem trenérů pověřených federací, někdy s improvizovanými internáty při partnerských klubech.
Je třeba připomenout, že v té době ještě INSEP, který se později stane jedním z pilířů výchovy francouzské elity, neexistuje v moderní podobě. Oficiálně vznikne až v roce 1975. Do té doby zůstává model roztříštěný, bez skutečného centralizovaného kampusu.
Přesto se prosazuje silná myšlenka: výchova musí být veřejná, národní a vertikálně organizovaná. V této logice se federace stává povinnou průchozí etapou jakékoli sportovní ambice.
1970–1980: Americká vlna a zrod soukromého proti-modelu
Ve stejné době se na druhé straně Atlantiku začíná nenápadně rodit malá revoluce.
Ve Spojených státech se objevují první soukromé tenisové akademie, plody iniciativy trenérů–podnikatelů, kteří se chtějí vymanit z veřejných struktur.
Nejslavnější z nich vzniká v roce 1978 v Bradentonu na Floridě: akademie Nicka Bollettieriho, z níž se později stane IMG Academy.
Bollettieri (1931–2022), legendární americký trenér, představuje naprostý zlom oproti evropskému federálnímu modelu.
Intenzivní tréninky, permanentní soutěživost, individualizované sledování, přítomnost různých odborných přípravářů… a bezprecedentní využití „storytellingu“ kolem mladých hráčů. Toto „laboratoř“ se chápe především jako podnikání, teprve poté jako sportovní instituce.
V Evropě je tento model nejprve vnímán jako exotická kuriozita, téměř americký výstřelek. Přesto ohlašuje zcela nový paradigma: soukromou, komerční, mezinárodní výchovu, svobodnou ve svých pedagogických volbách.
1980–1990: Zlatý věk evropského federálního modelu
Zatímco Bollettieri získává stále větší viditelnost, Evropa – a zejména Francie – konsoliduje vlastní model. Osmdesátá léta jsou obdobím velkých úspěchů federálních center.
Rozvíjejí se specializované struktury: „Pôles France“, „Pôles Espoirs“, regionální centra a samozřejmě INSEP, který se rychle stává symbolem veřejné sportovní excelence.
Dosažené úspěchy potvrzují zvolenou metodu. Několik významných francouzských hráčů, jako Yannick Noah, Henri Leconte či Guy Forget, se vyvíjí v prostředí federace, i když někteří část své cesty absolvují mimo přímý dohled FFT.
Převažující diskurz je jasný: špičkový francouzský hráč se rodí a formuje v rámci federálního systému. V této době zůstávají americké akademie, byť fascinující, vzdáleným světem.
1990–2000: Globalizace boří hranice a otevírá dveře akademiím
Devadesátá léta jsou obdobím globalizace tenisu. Cestování se zintenzivňuje, juniorské okruhy se stávají mezinárodními a rodiny začínají porovnávat tréninkové metody různých zemí.
Spojené státy nabízejí zázemí a sportovní životní styl, který je radikálně odlišný. Paralelně Španělsko vytváří vlastní soukromá centra v okolí Barcelony, Valencie či Mallorky, specializovaná na vytrvalostní práci a antuku.
Soukromé akademie se stávají akcelerátory kariéry. Ve Spojených státech IMG nadále přijímá a doprovází budoucí šampiony.
Jim Courier, Andre Agassi, Monica Seles či Maria Šarapovová, která na začátku 2000. let přijíždí do Bradentonu jako dospívající hráčka.
Ve Španělsku přitahují soukromé struktury, které upřednostňují flexibilitu a intenzivní trénink, mladé hráče ze severní Evropy, lákané klimatem a technickou důsledností.
Je však třeba dodat, že drtivá většina evropských hráčů se stále formuje v rámci národních federací nebo tradičních klubů. Myšlenka, že existuje a funguje konkurenční model, se však postupně usazuje v kolektivní představivosti.
2005–2015: Celosvětová exploze a proměna akademií v mezinárodní značky
Od poloviny 2000. let akademie mění měřítko. Už nejsou jen tréninkovými místy, ale stávají se globálními značkami, často strukturovanými jako podniky.
Ambiciózní marketing, luxusní infrastruktury, mezinárodní internáty, mentální koučink, videoanalýza, špičková fitness centra: profesionalizují se natolik, že začínají konkurovat federální výchově na jejím vlastním poli.
Vzniká či rozvíjí se několik velkých projektů: Mouratoglou Academy, založená v roce 1996 Patrickem Mouratoglou a Bobem Bretteem v oblasti Paříže a v roce 2011 přesunutá do Sophia-Antipolis (Azurové pobřeží).
Rafa Nadal Academy na Mallorce, založená legendou Rafaelem Nadalem, jejíž oficiální otevření v roce 2016 korunuje projekt zahájený už o několik let dříve rodinou Nadalových.
Nesmíme zapomenout na růst francouzských center, jako je French Touch Academy v Cap d’Agde (Hérault) od roku 2018, vedená Charlesem Auffrayem.
A konečně, některé akademie se usazují na Blízkém východě či v Asii, podporované mezinárodními soukromými financemi.
2015–2020: Monopol se drobí, důvěra se přesouvá
Jak se soukromý sektor profesionalizuje, federální struktury působí, jako by ustrnuly v minulém modelu.
Mění se i řeč rodin a hráčů. Federace jsou obviňovány z administrativní strnulosti, zastaralých infrastruktur a někdy neprůhledných výběrových procesů.
Naopak soukromé akademie kladou důraz na individualizaci, rozmanitost trenérských profilů, mezinárodní otevřenost a mentální doprovázení. Změna je patrná v rozhodování mladých talentů.
Případ Francouze Gabriela Debru je emblematičtější: vítěz juniorského Roland Garros 2022 opouští FFT koncem roku 2023, po dohodě s federací, aby vstoupil do Piatti Tennis Center v Itálii, které vede Riccardo Piatti, jeden z nejuznávanějších soukromých trenérů v Evropě.
Tento typ přestupu, kdysi vzácný, se stává běžným. Od té doby mladý hráč opustil okruh ATP a zamířil na americký univerzitní okruh, když nastoupil na kampus Champaign-Urbana (University of Illinois).
Sinner, Rune, Alcaraz, Gauff… všichni prošli soukromými akademiemi
Gabriel Debru ale není jediný. Na současném okruhu si cestu soukromým sektorem zvolila i řada dalších šampionů.
Holger Rune (Mouratoglou Academy ve 13 letech), Jannik Sinner (Piatti Tennis Center ve 13 letech), Coco Gauff (Mouratoglou Academy v 10 letech), Stefanos Tsitsipas (Mouratoglou Academy v 17 letech), Alexandra Eala (Rafa Nadal Academy ve 13 letech) či Carlos Alcaraz (Ferrero Tennis Academy v 15 letech) jsou toho dokonalými příklady.
Tato volba, před lety ještě okrajová, se dnes stává královskou cestou pro talentované mladé hráče.
2020–2024: Soukromý model dominuje elitě – pro ty, kdo si ho mohou dovolit
Dnes si však špičkové soukromé akademie účtují mezi 50 000 a 90 000 eur ročně.
Příklady: IMG Academy (asi 70 000 €/rok a 90 000 €/rok s ubytováním) a Evert Tennis Academy (více než 50 000 €/rok s ubytováním) ve Spojených státech.
Ale také Rafa Nadal Academy (asi 56 000 €/rok) a Mouratoglou Academy (asi 40 000 €/rok) v Evropě.
Navíc s připočtením cestovních nákladů může roční rozpočet překročit 75 000 eur a dokonce se přiblížit 100 000 eur.
A pokud je tato investice pro mnoho rodin nedostupná, pro ty, které si ji mohou dovolit, nabízejí akademie prostředí, které je jen těžko překonatelné: mezinárodní kalendář, špičkové sparingpartnery, multidisciplinární týmy, ponoření do kultury turnajového okruhu.
Postupně se však sportovní dráha zdánlivě rozděluje na dva světy: vyhledávání talentů, které zůstává převážně doménou federálních systémů, a elitní příprava, jež je nyní v rukou soukromého sektoru.
V tomto uspořádání už nestačí samotný talent. Rozhodujícími prvky kariéry se stávají financování, kontakty a schopnost integrovat špičkovou strukturu.
Například Holger Rune využil podpory nadace ChampSeed, založené Patrickem Mouratoglou, aby se mohl připravovat v rámci akademie.
Dnes: duální systém, ale téměř bez spolupráce
Světový tenis dnes funguje podle dvou paralelních okruhů. Na jedné straně federální systém, který si udržuje tradiční poslání v oblasti vyhledávání talentů a masové výchovy. Na druhé straně soukromý sektor, zaměřený na elitu, individualizaci a mezinárodní kariérní dráhy.
Tyto dva světy by se mohly doplňovat; ve skutečnosti však převážně koexistují, aniž by si příliš všímaly jeden druhého, přičemž každý z nich hájí svou legitimitu, efektivitu a filozofii – i když někteří předsedové federací, zejména Gilles Moretton ve Francii, už o spolupráci hovořili.
„Navázal jsem kontakt se všemi akademiemi společně s celými týmy FFT,“ vysvětloval. „Je třeba zdůraznit kvalitní práci, která se dělá v soukromém sektoru, a přestat ji bojkotovat a odmítat.
Vytvoříme toto veřejně–soukromé spojenectví, s volbou tréninkových režimů a míst přípravy, přizpůsobených každému mladému hráči, kterému nabídneme řešení ‚à la carte‘,“ prohlásil v roce 2021 pro RMC Sport.
Zásadní otázka zůstává: v odvětví, kde se výchova privatizuje a náklady prudce rostou, má zůstávat přístup k excelenci finančním privilegiem? Nebo mohou federace znovu vynalézt svou roli tak, aby se opět staly skutečným sociálním výtahem?
Historie posledních padesáti let ukazuje jasný trend: monopol už neexistuje a soutěž se dnes odehrává také v zákulisí výchovy hráčů.
Paradox, který rozděluje tenis: mezi vyčerpanými hráči a přesyceným kalendářem, ale rozmnoženými exhibicemi 
Výchova budoucích šampionů: zaměření na ústup francouzského veřejného modelu před soukromými akademiemi 
Ohrožuje padel tenis? Ponoření do revoluce, která otřásá zavedeným pořádkem 
Tematické články - Saúdská Arábie, zranění, válka a byznys: fascinující zákulisí tenisu odhalené TennisTemple