Trable se zraněními a nedostatek peněz: dvojí trest pro tenisty daleko od hvězd Top 100
Trable se zraněními a nedostatek peněz: dvojí trest pro tenisty daleko od hvězd Top 100
Stejně jako každý živnostník se i tenista může spolehnout jen sám na sebe, pokud chce doufat v nějaké příjmy. Na rozdíl od sportovce v kolektivním sportu nedostává tenista žádný fixní měsíční plat a má tedy mnohem menší finanční jistotu.
V případě zranění se kromě zastavení sportovního rozvoje a otázky samotného vyléčení objevuje velký ekonomický problém. Pokud to nemusí mít zásadní dopad na hráče z Top 50, který se může i tak opřít o své sponzory a určitou finanční rezervu, pro hráče mimo Top 100 jsou důsledky úplně jiné.
Kromě finančního dopadu může zranění výrazně ovlivnit morálku hráče. Zvlášť u někoho bez zaručených příjmů, kdo může začít zpochybňovat svou kariéru i všechna podstoupená rizika.
MNOHO PROBLÉMŮ, KTERÉ ZRANĚNÍ PŘINÁŠÍ
Jak se zabavit během zranění? Jak si udržet fyzičku, aby byl návrat po vyléčení snazší? Dokáže se tělo vrátit na 100 %? Jak to finančně zvládnout, když není na obzoru žádný příjem v příštích šesti měsících?
Tolik otázek si může hráč pokládat, obzvlášť z finančního hlediska, pokud je mimo Top 100, a tím spíš, pokud je mimo Top 200. Protože nehraje v hlavních soutěžích Grand Slamů (které jsou nejlukrativnějšími turnaji), stává se velmi drahé financování sezony zásadním problémem.
Aby ATP na tento problém reagovala, spustila koncem roku 2023 program „Baseline“. Jeho cílem je zaručit minimální příjem hráčům z Top 250 a zajistit jim tak určitou rozpočtovou bezpečnost. V případě zranění budou finančně chráněni. Jak při spuštění tohoto programu vysvětlil deník L’Équipe, hráč, který kvůli zranění odehraje během sezony méně než 9 turnajů ATP nebo Challenger, obdrží 200 000 dolarů, pokud je v Top 100, 100 000 dolarů, pokud je mezi 101. a 175. místem, a 50 000 dolarů, pokud je mezi 176. a 250. místem.
Hráči však stále více kritizují nárůst zranění v profesionálním okruhu a viní z něj stále náročnější podmínky pro jejich tělo a přehnané fyzické požadavky. Nejčastěji se zmiňuje rychlost míčů a povrchů. Celkové zpomalení hry v posledních letech vede k vyšším nárokům a představuje stále větší fyzickou zátěž.
BOJ SE ZRANĚNÍMI A FRUSTRACÍ, PŘÍKLAD JOHNA MILLMANA
Aby mohli hrát a živit se svou vášní, jsou nutné oběti – a mnoho hráčů je neváhá podstoupit. Bohužel mohou mít tyto oběti následky, které některé z nich nešetřily.
V rozhovoru pro médium ABC prozradil John Millman, bývalý 33. hráč světa, že v roce 2014 po operaci ramene, která ho vyřadila na 11 měsíců, zpochybňoval svou budoucnost v tenise.
Přitom byl v roce 2013 na dosah Top 100 a toto zranění smetlo jeho krátkodobé naděje. Řekl: „Když se zraníte, musíte začínat úplně od nuly. Je to těžké. Je to těžké finančně. Je to těžké fyzicky. Je to těžké mentálně. Ale uděláte to. A projdete všemi těmi útrapami při rehabilitaci, děláte to všechno kvůli něčemu takovému (Top 100, kam se po návratu dostal). Všechno se pak stane o něco víc uspokojujícím.“ Po finanční stránce během zranění Australan pracoval v kanceláři jako běžný člověk, „od devíti do pěti“, jak říkal.
„V hlavě jsem měl cíl Top 100. To číslo mě dělalo šťastným“
V rozhovoru pro ATP v roce 2019 Millman shrnul zranění, která v kariéře prodělal: „Podstoupil jsem dvě operace ramene a jednu operaci třísla. Moje cesta byla dost chaotická. První operaci ramene jsem měl v 18 letech. I přes to jsem měl pořád hlad po vítězství a touhu vyhrávat.
Moje další zranění bylo pro moji kariéru určující. Měl jsem pocit, že jsem dosáhl dobrého žebříčkového postavení, myslím, že jsem byl kolem 130. místa, a opravdu jsem věřil, že mám úroveň na to, abych udělal další krok.
V hlavě jsem měl cíl Top 100. To číslo mě dělalo šťastným. Být tak blízko cíle a pak tak těžká operace ramene, která vás donutí začít úplně od začátku. Po návratu jsem absolvoval šňůru turnajů v USA (v září 2014), podařilo se mi dosáhnout dobrých výsledků a znovu získat důvěru ve své tělo, což odstartovalo můj znovuzrod. Za méně než rok jsem se dostal z téměř ničeho do Top 100.“
Brát zranění s nadhledem jako cestu k mentální odolnosti
Tváří v tvář těžkostem spojeným se zraněními se Millman rozhodl brát vše s nadhledem a pozitivně: „Nebylo to snadné, ale víte, spousta lidí v běžném životě řeší mnohem komplikovanější problémy než já. Je strašně důležité mít kolem sebe lidi, kteří vás v těch chvílích podpoří. S odstupem času to všechno stálo za to.“
Tato odolnost mu umožnila v roce 2018 dosáhnout 33. místa, svého kariérního maxima, především díky čtvrtfinále na US Open po prestižním vítězství nad Rogerem Federerem. Navzdory kariéře výrazně narušené zraněními dokázal Millman ze svého těla vytěžit maximum, i když byl nakonec donucen ukončit kariéru na Australian Open 2024 poté, co svůj organismus hnal až na hranici vyčerpání.
Vášeň pro tenis a žízeň po vítězství mohou být nesmírně silným motivačním faktorem, i za cenu toho, že někdy jde zdraví stranou. Hráči jsou tomuto sportu oddaní od útlého věku, což může neúspěch ještě více ztěžovat k přijetí.
ZDRANĚNÍ, POCHYBNOSTI A ZNOVUZROZENÍ: POSTUPNÝ NÁVRAT RYANA PENISTONA
Zranění se může objevit kdykoli během sezony. Může přerušit dobrou sérii a následně zasít pochybnosti do hlavy hráče. Po vyléčení nikdy nevíte, jestli se vrátíte na někdejší úroveň.
Ryan Peniston, aktuálně 194. hráč světa, popsal pro Lawn Tennis Association, britskou tenisovou federaci, své zranění kotníku z února 2024 v Manamě (tehdy byl 204.), které ho vyřadilo z kurtů na 3 měsíce.
„Chtěl jsem znovu hrát, bylo to těžké období“
„Měl jsem přetržené dva vazy v kotníku, takže operace byla nezbytná. Samozřejmě jsem chtěl zase hrát, být pořád na kurtu, bylo to těžké období. Nejdřív byla operace a pak dvoutýdenní rekonvalescence. Potom bylo potřeba jít krok za krokem: znovu se opřít o nohu, získat zpět rozsah pohybu a pak se postupně vracet na kurt.
Doktor byl realistický, říkal mi, že to potrvá 12 týdnů. Podíval jsem se do kalendáře a myslím, že 13. týden odpovídal kvalifikaci na Roland-Garros. Tak jsme si s trenérem řekli: ‚Zamíříme na to, proč ne!‘. Po dvou týdnech bez jakékoliv aktivity jsem šel na týden do posilovny. Zase se začít hýbat, trochu pracovat, to je pro tělo opravdu dobré. Cílem bylo nabrat svaly, které jsem ztratil tím, že jsem jen seděl a nic nedělal.“
Obtížnost návratu na úroveň před zraněním
V tu chvíli svůj cíl splnil: Brit nastoupil do kvalifikace Roland-Garros, kde bohužel prohrál hned v prvním kole. Na červnových travnatých turnajích ve Velké Británii, období roku, které má obzvlášť rád, získal jedinou výhru v pěti zápasech. A co hůř, musel čekat až do srpna, než se mu podařilo vyhrát dva zápasy po sobě.
Na skutečný návrat k vítězstvím si Peniston musel počkat až do listopadu: titul na turnaji Future v Heraklionu a poté další turnaj stejné kategorie v Monastiru. I když zranění vyřadí hráče z kurtů jen na určitou dobu, ve skutečnosti je potřeba mnohem víc trpělivosti, aby znovu dosáhl herní úrovně, kterou měl před zraněním.
Navíc během rekonvalescence hráči ztrácejí pozice v žebříčku, protože se neúčastní žádných turnajů. V roce 2024 se Peniston propadl až na 596. místo světa.
Bezpečnost chráněného žebříčku
Naštěstí hráči, kteří kvůli zranění chybí na okruhu alespoň 6 měsíců, mají určitou ochranu. Díky chráněnému žebříčku, systému, který jim po návratu umožňuje hlásit se na turnaje s žebříčkem vypočteným z průměru jejich postavení v prvních třech měsících po zranění. Mohou se tak vracet na turnaje na úrovni, kde dříve působili. Podmínky pro aktivaci tohoto chráněného žebříčku jsou však přísné a jeho účinky omezené.
Aby na něj měli nárok, musí doložit zranění s minimálně šestiměsíční absencí. Tento chráněný žebříček pak mohou využít jen na devíti turnajích v maximálním období devíti měsíců od prvního turnaje odehraného díky tomuto systému.
DONALDSON, ANEB KDYŽ ZRANĚNÍ PŘINUCUJÍ TALENT VŠE OPUSTIT
Bohužel existují zranění, ze kterých se někteří nikdy nevzpamatují. Jared Donaldson, 48. hráč světa ve 22 letech v roce 2018, měl před sebou slibnou kariéru. Američan se v roce 2017 účastnil Next Gen ATP Finals po boku Alexandera Zvereva, Daniila Medveděva, Andreje Rubleva či Karena Chačanova.
Dvě operace kolena v letech 2019 a 2020 však pohřbily veškeré naděje, které do něj byly vkládány: Donaldson odehrál poslední profesionální zápas v Miami 2019 a už se nikdy nevrátil. Čtvrtfinalista z Cincinnati 2017 se v roce 2021 zapsal na univerzitu a profesionální tenis nechal za sebou.
„Fyzicky jsem toho už nebyl schopen“
V dokumentu „Behind the Racquet“, který vytvořil bývalý hráč Noah Rubin, mluvil o svém zranění: „Téměř tři roky jsem neustále trpěl. Byl jsem tak zoufalý najít jinou cestu, která by mohla být naplňující, že možnost ukončit kariéru a vrátit se ke studiu byla skoro úlevou. Nebylo to těžké v tom smyslu, že bych měl pocit, že nemám na výběr. Nebylo to tak, že bych musel skončit kvůli nedostatku schopností nebo motivace.
Prostě jsem toho fyzicky už nebyl schopný.
Co mě opravdu zasáhlo, bylo to, když jsem nastoupil na univerzitu a musel jsem žádat o pomoc. Vždycky jsem byl velmi dobrý. Prosit o pomoc byl zvláštní pocit. To byla nejtěžší část přechodu, ale nikdy jsem to nevnímal jako něco smutného. Život neprobíhá vždy tak, jak bychom chtěli, a člověk se musí přizpůsobit.
„Odejít z profesionálního tenisu: skutečná úleva“
Upřímně, bylo to vysvobození, když jsem se od tenisu vzdálil. Pamatuju si, že těsně před druhou operací jsem byl po telefonu s někým, kdo mi v podstatě řekl, že jestli to nevyjde, musím skončit a vrátit se ke studiu. Ten rozhovor byl úlevou, protože jsem už začínal přemýšlet o rehabilitaci a o všem, co to obnáší.
Těžko si představuju svůj předchozí život. Určitě to není moje první volba – být ve 27 letech v posledním ročníku univerzity. Přesto budu vždy nekonečně vděčný Pensylvánské univerzitě. Miluju studium. V tenise jsem se chtěl prostě každý den o něco zlepšit.
Myslím, že v životě, profesně, je důležité mít chuť se neustále učit. Neměl jsem rád tenis. Měl jsem rád soutěžení a honbu za něčím opravdu těžkým. To mi chybí. To jsem si z tenisu odnesl a to je to, co mám opravdu rád,“ řekl v prohlášeních, která v roce 2024 převzal web Tennis World USA.
MEZI KŘEHKÝMI SNY A NEVIDITELNÝMI BOJI
Od Millmana přes Penistona až po Donaldsona – cesta každého profesionálního tenisty je jedinečná a ukazuje, že se všechno může ze dne na den změnit, pozitivně i negativně. Nejistota hráčů na nižší úrovni zůstává pro řídící orgány profesionálního tenisu zásadním problémem.
Zranění, často vnímaná jako prosté vrtochy sportu, získávají v profesionálním tenise úplně jiný rozměr. Neomezují se jen na dočasné zastavení soutěžení: narušují psychickou rovnováhu, zpomalují sportovní ambice a především odhalují křehkost systému, v němž individuální úspěch podmiňuje veškerou finanční stabilitu.
Mezi vášní a obětí zůstává tenis sportem s extrémními nároky, kde i sebemenší zranění může všechno zpochybnit, ale zároveň odhalit vnitřní sílu těch, kteří se odmítají vzdát.
Pokud iniciativy jako program ATP Baseline představují významný krok k větší bezpečnosti hráčů, nemohou smazat každodenní realitu stovek tenistů, kteří se daleko od reflektorů perou o návrat, o možnost znovu hrát a prostě dál věřit ve svůj sen.
Trable se zraněními a nedostatek peněz: dvojí trest pro tenisty daleko od hvězd Top 100 
Tenis, nové hřiště Saúdské Arábie 
Válka o outfity: jak smlouvy na oblečení ovládly tenisový byznys 
Dopad války na tenis na Ukrajině: finanční pomoc, nadace, instituce a všemožné problémy