Vyměnit kouče nebo se znovu vynalézt: mezisezona jako čas rozhodnutí
Každý konec sezóny otevírá nenápadnou, ale klíčovou etapu: strategické volby. Mezisezona, krátká vsuvka v přeplněném kalendáři, je jediným momentem, kdy mohou hráči analyzovat svůj rok, zhodnotit své okolí a upravit svůj tým.
Někteří se rozhodnou ukončit cyklus, který ztrácí dech, jiní raději zachovají základ a přidají svěžest nebo zmodernizují své metody. V tenisu náročnějším než kdy dřív se schopnost reorganizovat se právě během mezisezony stala nezbytností.
PROČ MĚNIT TRENÉRA BĚHEM MEZISEZONY?
Zhruba šestitýdenní přestávka před startem nové sezony nutí hráče hledat správnou rovnováhu mezi regenerací, účastí na exhibicích a systematickou prací. Toto období je také věnováno fyzickému posílení a rozvoji nových technických a taktických směrů.
Právě tyto prvky se mohou ukázat jako rozhodující v přípravě – ať už proto, aby soupeře překvapili, zásadně posunuli konkrétní herní sektor, nebo přijali odlišný mentální přístup.
V kontextu stále nabitějších kalendářů ATP a WTA zůstává okno pro hluboké změny extrémně omezené. A měnit trenéra uprostřed sezony je vždy choulostivá, někdy až kontraproduktivní volba.
Mezisezona proto představuje ideální příležitost, aby si hráči ve svém týmu udělali pořádek nebo jej posílili. V prosinci mohou pracovat bez bezprostředního tlaku výsledků, položit základy nového projektu a odstartovat celý nový cyklus fyzické a technické přípravy.
Zjevné sportovní důvody
Na konci jedenáct měsíců dlouhé sezony hráči i hráčky detailně pitvají svůj rok. Žebříček nelže: stagnace, propad nebo neschopnost překročit určitý práh stačí k zasetí pochybností. Předčasná vyřazení, selhání ve velkých termínech a porážky se stejnými typy soupeřů jsou signály, které vedou k hledání nového pohledu.
V tomto kontextu je logicky zpochybněn trenér – středobod sportovního projektu. Tento jev zesiluje vývoj tenisu: vyšší fyzická intenzita, rychlejší adaptace na povrchy, důležitost rozhodujících zbraní k udržení kroku s nejlepšími.
Někteří hráči tak dospějí k přesvědčení, že s aktuálním týmem narazili na technický či taktický strop.
Frances Tiafoe tuto logiku výborně ilustruje. V říjnu 2025, na prahu mezisezony, se Američan rozhodl ukončit spolupráci s Davidem Wittem.
Navzdory čtvrtfinále na Roland Garros zůstaly jeho ambice v rámci celé sezony vyšší. „Chtěl jsem nový začátek, vystoupit ze své komfortní zóny,“ vysvětloval a otevřeně přiznával vůli k radikální změně před startem nového cyklu.
Lidské a mentální důvody
Změna může souviset i s lidskými faktory. Vztah mezi hráčem a jeho koučem patří k nejnáročnějším ve sportu: cestování, každodenní tréninky, stálý tlak, zvládání vrcholných momentů i krizí. V dlouhodobém horizontu se tato blízkost může opotřebovat.
Slovo, které už tak nezabírá, důvěra, jež se drolí, nebo rutina, která se usadila, mohou stačit k narušení fungujícího dua.
Mezisezona pak nabízí cenný odstup. Bez oficiálních soutěží mají hráči čas analyzovat dynamiku svého týmu. Často právě v tomto klidovém období vyvstane jasný závěr: vztah nefunguje jako dřív.
Když se potřeba změny stane příliš silnou, je mezisezona ideálním momentem k novému začátku. Právě tehdy dochází k nejvýraznějším rozchodům, které dokážou předefinovat sportovní projekt – a někdy i celou kariéru.
KLÍČOVÉ ZMĚNY USKUTEČNĚNÉ BĚHEM MEZISEZONY
V novodobé historii tenisu se některé mezisezony staly skutečným zlomem v kariéře předních hráčů a hráček.
Právě v tomto přechodném období, daleko od tlaku turnajů, často vznikají ta nejzásadnější rozhodnutí: volba nového kouče, nové metody nebo změna herní filozofie.
Djoković–Becker, sázka více než vítězná
V roce 2013, týden před Vánoci, Novak Djoković překvapil tenisový svět oznámením, že jeho hlavním trenérem bude Boris Becker. Zpráva šokovala celý okruh: Němec, šestinásobný grandslamový vítěz, dosud nikdy netrénoval na nejvyšší úrovni.
Djoković byl přesto jednoznačný: „Boris bude trenér číslo 1.“ Becker tak převzal vedoucí roli od Marianu Vajdy, jeho dlouholetého mentora, který v týmu zůstal, ale s omezenějšími pravomocemi.
Tehdy měl Srb za sebou frustrující sezonu: Nadal mu vzal post světové jedničky a porazil ho na Roland Garros i ve finále US Open, Andy Murray nad ním zvítězil ve Wimbledonu. Djoković cítil potřebu vnějšího pohledu, nového hlasu, který by ho dokázal v klíčových momentech mentálně posunout.
Sázka se ukázala jako vítězná. V letech 2014–2016 Srb dominoval okruhu: šest titulů z Grand Slamu, čtrnáct Masters 1000 a dvě sezony zakončené jako světová jednička. V roce 2016 navíc zkompletoval kariérní Grand Slam výhrou na Roland Garros.
Mezisezona 2013 tak zůstane zlomem v jeho kariéře – obdobím, kdy si Djoković zvolil absolutní náročnost. S Beckerem přehodnotil svůj vztah k tlaku a vstoupil do jedné z nejpůsobivějších érálních dominancí v dějinách moderního tenisu.
S Lendlem vstoupil Murray mezi velké
V prosinci 2011 se k zásadnímu obratu odhodlal i Andy Murray. Po solidní sezoně poznamenané promarněnými příležitostmi věděl, že mu stále chybí jeden krok, aby se zařadil mezi největší šampiony. Obrátil se proto na Ivana Lendla, bývalou světovou jedničku a osminkrát grandslamového vítěze, jehož kariéra se té jeho podobala: několik prohraných finále před definitivním průlomem.
Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Pod Lendlovým vedením Murray získal na agresivitě, stálosti a především na mentální síle. V roce 2012 vyhrál olympijské zlato a svůj první Grand Slam na US Open, aby v roce 2013 triumfoval ve Wimbledonu.
Mezisezona 2011 tak zůstane chvílí, kdy si vytvořil podmínky k tomu, aby se trvale zařadil mezi šampiony schopné porážet Federera, Nadala či Djokoviće.
Cahill vystřelil Halep na vrchol
V zimě 2015 svěřila Simona Halep svou sportovní budoucnost Darrenu Cahillovi, respektované postavě okruhu a vytříbenému stratégovi. Rumunka hledala tým, který by jí pomohl posunout její hru.
Pod Cahillovým vedením získala Halep na agresivitě, pohybu i taktické jasnosti. Australský kouč, který v ní od začátku viděl obrovský potenciál, jí pomohl v roce 2017 dosáhnout postu světové jedničky a o rok později vybojovat první grandslamový titul na Roland Garros.
Jestliže některé mezisezony zrodí historické dvojice, které přetvoří celou kariéru, jiné ukazují, že změna trenéra zůstává sázkou – někdy riskantní. Neslučitelné přístupy, přemrštěná očekávání, slabé výsledky: některá rozhodnutí, která měla znovu nastartovat dynamiku, ji naopak oslabí.
NEVYDAŘENÉ SÁZKY MEZISEZONY
K několika neúspěchům odstartovaným v mezisezóně stačí vrátit se do roku 2024.
Zatímco se Jannik Sinner usadil na vrcholu žebříčku, hledal sedmatřicetiletý Novak Djoković řešení, jak získat zpět převahu nad Italem – a nad Carlosem Alcarazem – už v následující sezoně.
V listopadu Srb překvapil: oznámil příchod Andyho Murrayho, čerstvě v důchodu, jako nového trenéra. Myšlenka vzbudila senzaci: dva bývalí rivalové spojení v jednom projektu, technická spřízněnost vycházející z jejich soubojů a naděje, že nový vnější pohled Djokoviće znovu nastartuje. Murray však dosud nikoho netrénoval a očekávání rychle narostla do neúnosné výše.
Realita dvojici brzy dohnala. O pět měsíců později spolupráci ukončili po sérii zklamání: skreči v semifinále Australian Open a předčasných vyřazeních v Dauhá, Indian Wells, Monte Carlu a Madridu. Jediným světlejším bodem bylo finále v Miami.
Murray toto nevydařené angažmá shrnul sám: „Jsem rád, že jsem do toho šel, byl jsem plně investovaný. Ale mrzí mě, že jsem pro něj nedokázal získat výsledky, v které jsem doufal.“
Rybakina – Ivanisevič, bleskový rozchod
Na ženském okruhu se Elena Rybakina, wimbledonská vítězka z roku 2022, rozhodla po složité sezoně 2024 začít znovu od nuly. Rozešla se se Stefanem Vukovem, oslabeným obviněními z šikany, a vsadila na velké jméno, které mělo znovu nastartovat její kariéru: Gorana Ivaniseviče, šampiona a elitního kouče po pěti úspěšných letech po boku Novaka Djokoviće.
Sázka okamžitě nadchla: díky své síle a servisu byla Rybakina v očích mnohých opět hlavní kandidátkou na grandslamové tituly. Někteří, jako Alex Corretja, ji dokonce viděli zakončit rok jako světovou jedničku.
Idyla však rychle skončila. Sotva dva měsíce po začátku spolupráce se Kazaška a Chorvat rozešli. Ivanisevič stručně zmínil mimokurtovní problémy a nemožnost pokračovat v podmínkách, které neměl pod kontrolou:
„Došlo k věcem mimo kurty. Neměl jsem nad tím žádnou kontrolu. V jednu chvíli jsem pochopil, že nejlepší rozhodnutí je odejít. Nechtěl jsem být do toho zatažen.“
REORGANIZOVAT TÝM MÍSTO REVOLUCE: DRUHÁ CESTA MEZISEZONY
V odvětví, kde se někdy mění trenéři rychleji než rakety, volí někteří jinou cestu: zachovat hlavního kouče a upravit vše, co ho obklopuje. Nejde o revoluci, ale o optimalizaci struktury, která už funguje – učinit ji výkonnější a udržitelnější.
Často je závěr jasný: centrální vztah je stále pevný, ale potřebuje nový impuls. I ty nejefektivnější dvojice po letech spolupráce cítí přínos další expertizy, rozložení mentální zátěže či přidání vnějšího pohledu.
Bez turnajů a s reálným časem na úvahy se mezisezona stává ideálním momentem k vyladění organizace spíše než k její kompletní přestavbě. Tento přístup láká stále více šampionů, kteří chtějí zachovat kontinuitu a zároveň do týmu vnést svěžest.
„Mít druhý hlas je zásadní“
V roce 2024 využil Carlos Alcaraz mezisezonu k úpravě organizace svého týmu. Bez zásahu do svého klíčového pilíře, Juana Carlose Ferrera, zapojil druhý hlas: Samuela Lópeze. Ten tehdy vysvětlil logiku nového rozdělení rolí:
„Léta strávená společně, cestování a napětí se hromadí. Na trenérovi leží spousta odpovědnosti. Mít druhý hlas je zásadní: jde o novou osobnost, která dokáže přinést svěžest.“
Volba se vyplatila. V roce 2025 prožil Alcaraz výjimečnou sezonu (světová jednička, dva Grandslamy, osm titulů), podpořenou vyváženou organizací: López přebíral štafetu, když Ferrero potřeboval vydechnout, a duo se znovu spojilo pro velké turnaje.
Tato strategie však není nová. Už v roce 2013 ji využil Roger Federer, když k Severinu Lüthimu přizval Stefana Edberga. „Opravdu si rozumíme,“ vysvětloval tehdy Švýcar, který v Edbergovi viděl spíše přínos expertizy než strukturální převrat.
Modernizace týmu: věda, data a fyzická příprava v centru mezisezony
Mezisezona je také ideálním momentem k modernizaci týmu a jeho přizpůsobení nárokům současného tenisu.
Ačkoli hlavní trenér zůstává středobodem, výkon dnes stojí na rozšířeném týmu: videoanalytici, datoví specialisté, kondiční trenéři, fyzioterapeuti či psychologové. Cíl je jasný: optimalizovat každý detail ve sportu, kde jsou rozdíly minimální.
Bez turnajů mohou hráči konečně začlenit nové nástroje a vybudovat skutečně pevný fyzický základ. V době, kdy je tenis explozivnější a náročnější, je příprava svěřena expertům schopným naplánovat těžké tréninkové bloky při současné minimalizaci rizika zranění.
Emma Raducanu si tento aspekt zvolila jako prioritu směrem k sezoně 2026. Vítězka US Open 2021 angažovala novou kondiční trenérku Emmu Stewart, aby se znovu dostala do špičkové formy a mohla se trvale vrátit na nejvyšší úroveň.
Vítězné volby Sabalenky
Aryna Sabalenka tento vývoj předběhla. Už během mezisezony 2021, kdy postoupila na druhé místo žebříčku, zařadila do svého týmu datového specialistu Shanea Liyanageho, pověřeného analýzou její hry i hry soupeřek. Neviditelná, ale zásadní práce v jejím vzestupu.
V roce 2022, kdy ji trápil nefunkční servis (428 dvojchyb za sezonu), se Sabalenka obrátila na odborníka na biomechaniku Gavina MacMillana, který jí pomohl od základu přestavět servisní techniku.
Výsledek: zásadní technická proměna, dnes považovaná za jeden z klíčových zlomů její kariéry.
Díky těmto volbám učiněným během mezisezony se Sabalenka postupně prosadila jako jedna z nejkomplexnějších hráček okruhu, čtyřnásobná grandslamová vítězka pevně usazená na vrcholu žebříčku WTA.
MEZISEZONA, ZRCADLO AMBICÍ A OSUDU SEZONY
Období odpočinku je zároveň časem, kdy hráči činí zásadní rozhodnutí pro svou budoucnost. Právě během těchto týdnů daleko od kurtů a médií kreslí obrysy nadcházející sezony, která může být – podle jejich voleb – buď korunována úspěchem, nebo poznamenána zklamáním.
Změna trenéra, modernizace týmu nebo přidání nové odbornosti se tak stávají rozhodujícími páčkami, jak vstoupit do další sezony s ambicí a efektivitou.
Vyměnit kouče nebo se znovu vynalézt: mezisezona jako čas rozhodnutí 
Rafa Nadal Academy: model odbornosti a profesionality pro budoucí tenisové hvězdy 
Davis Cup: mezi reformami, kritikou a národní kulturou 
Když tenisové hvězdy mění kurt: od zpěváka Noaha po poslance Safina, jiný zápas – ten o rekvalifikaci