Když tenisové hvězdy mění kurt: od zpěváka Noaha po poslance Safina, jiný zápas – ten o rekvalifikaci
Po letech strávených běháním po kurtech a cestováním po celém světě nevyhnutelně přijde chvíle, kdy je třeba definitivně pověsit raketu na hřebík. Pro profesionální tenisty přichází sportovní důchod často ještě před čtyřicítkou a před nimi se otevírá celý život, který je potřeba znovu vystavět.
Zatímco mnozí se vydávají po dobře vyšlapaných cestičkách rekvalifikace – kapitán daviscupového týmu, trenér nové generace, konzultant pro média či ředitel turnaje –, jiní volí cesty podstatně překvapivější.
Mezi těmi, kdo zůstávají věrní bílým čarám obdélníku kurtu, a těmi, kdo se odvažují k nečekaným horizontům, nám bývalí šampioni nabízejí panorama druhého života tak rozmanitého, jak je pestré.
Někteří se neváhají vyměnit tenisové šortky za obleky, které už s jejich sportem mládí nemají nic společného, jak to několik let dělal Marat Safin. Ponořme se do těchto osudů po skončení kariéry, kde se mísí klasické rekvalifikace s neobvyklými trajektoriemi.
TY NEJKLASIČTĚJŠÍ REKVALIFIKACE
Většina tenisových důchodců se od žlutého míčku příliš nevzdaluje. Mnozí z nich se poměrně rychle stávají trenéry, jako třeba Bjorn Fratangelo, který se sotva stihl rozloučit s profesionálním tenisem a již se stal trenérem své manželky Madison Keysové.
Řada hráčů, kteří zažili slávu během své kariéry, byla také velmi úspěšná v roli trenéra, jako například Boris Becker, světová jednička v roce 1991, jenž doprovázel Novaka Djokoviće v letech 2014 až 2016, tedy v jednom z nejúspěšnějších období kariéry srbského hráče.
Někteří si zkoušejí i roli kapitána daviscupového týmu, jako David Ferrer. Španěl byl po tří měsíční spolupráci s Alexanderem Zverevem na konci roku 2022 jmenován kapitánem španělského týmu. Při souboji s Českou republikou ve Final 8 Davis Cupu 2025 se na druhé straně lavičky setkal s Tomášem Berdychem, někdejším soupeřem na kurtu, který je nyní kapitánem svého národního týmu.
Jiní se rozhodnou pro poněkud netradičnější roli v tenisovém světě: roli ředitele turnaje. Feliciano López se ujal funkce ředitele turnaje v Madridu, aniž by čekal na konec své kariéry, stejně jako Tommy Haas, který převzal vedení turnaje v Indian Wells v roce 2017.
Expertiza televizního konzultanta
Mezi těmi, kdo se rozhodnou zůstat v tenisovém prostředí, aniž by si oblékli trenérskou rovnošatu, je mnoho bývalých profesionálů, kteří se obracejí k médiím. Stát se televizním konzultantem představuje přirozený přechod: v ruce mikrofon místo rakety, ale nadále sledují ty největší turnaje, tentokrát ze studií či zpoza postranních čar.
Díky zkušenosti z nejvyšší úrovně přinášejí vysílatelům cennou technickou expertizu a zasvěcený pohled na strategie, údery a psychologii hráčů.
Pro televizní stanice představují tito bývalí šampioni nepopiratelnou přidanou hodnotu – dokážou rozklíčovat subtility hry a obohatit divácký zážitek.
Nástup podcastů
Zatímco většina se rekvalifikuje na trenéry či televizní konzultanty, někteří se pouštějí do zcela jiného cvičení: podcastů.
Podobně jako Andy Roddick se svým podcastem Served, nebo čtveřice Steve Johnson, John Isner, Sam Querrey a Jack Sock v Nothing Major. Ti posledně jmenovaní probírají tenisové dění v tempu, které si určují sami. Čtyři američtí přátelé nabízejí silné argumenty: tenisovou expertizu bývalých profesionálů v přátelské atmosféře, v níž má posluchač dojem, že sedí v baru a povídá si s kamarády.
Vysoký ekonomický potenciál
Formát podcastu umožňuje zůstat ve spojení se světem tenisu i po ukončení kariéry a svobodně sdílet své zkušenosti a názory. Protože si ho hráč moderuje sám, má volnost projevu a žádná omezení.
Současně rozvíjí podnikatelské dovednosti, jelikož vlastník podcastu je zároveň zodpovědný za rozvoj svého projektu a musí ho dovést k úspěchu, pokud chce, aby byl dlouhodobě udržitelný.
Při setrvání v tenisovém prostředí tak tento formát přináší nové výzvy, přičemž zachovává určitou nezávislost, a to zábavnou formou a vlastním tempem. To je v kontrastu s rolí konzultanta pro televizního vysílatele, kde svoboda projevu není nutně tak velká jako ve vlastním podcastu.
Z finančního hlediska může být podcast zajímavým zdrojem příjmů: díky produktovému umístění může být velmi výnosný. Tento formát je nyní značkami velmi vyhledávaný a ty neváhají sponzorovat některé pořady, aby zvýšily svou viditelnost.
Od tenisu k politice: případ Marata Safina
Příběh Marata Safina dokonale ilustruje tyto překvapivé trajektorie. Současný trenér Andreje Rubljova a bývalá světová jednička se na několik let rozhodl s tenisovým světem zcela skoncovat.
V roce 2011, pouhé dva roky po ukončení profesionální kariéry, se vydal na nečekanou politickou dráhu, když byl zvolen poslancem ruské Státní dumy za vládní stranu Jednotné Rusko.
Využít tenisovou zkušenost v novém životě
Pro Safina tato rekvalifikace nepředstavovala krok do neznáma. Naopak v ní viděl nápadné podobnosti se svým bývalým povoláním. Tehdy prohlásil: „Všechno, co jsem se naučil v tenise, jsem se snažil uplatnit ve svém dalším povolání po sportu. Tenis a politika mají společné to, že musíte vědět, kdo jsou vaši přátelé a kdo vaši nepřátelé.
V politice stejně jako v tenise musíte žít přítomným okamžikem a být si velmi jistí sami sebou. Pro mě to nebylo těžké, zvlášť když jsem byl obklopen lidmi staršími šedesáti let – byl jsem ten nejhezčí.“
Tato politická epizoda skončila v roce 2016, kdy byl Safin uveden do Mezinárodní tenisové Síně slávy. Tehdy prohlásil, že tento nový status s sebou nese reprezentační roli, kterou chce naplno přijmout, a tím odůvodnil své rozhodnutí vzdát se poslaneckého mandátu a vrátit se k tenisu.
Návrat domů ho tak o několik let později přivedl na lavičku Andreje Rubljova v roli trenéra a symbolicky tak uzavřel kruh rekvalifikace, která byla stejně neobvyklá jako pomíjivá.
Yannick Noah: od rakety k mikrofonu
Zatímco Marat Safin překvapil tím, že vyměnil tenis za politiku, Yannick Noah je bezpochyby představitelem jedné z nejvelkolepějších a nejúspěšnějších rekvalifikací ve světě malé žluté koule. Vítěz Roland Garros 1983 a ikonická postava francouzského tenisu nezačal objevovat svou další vášeň – hudbu – až po skončení kariéry, ale už během ní.
Již v roce 1990, kdy byl stále aktivním hráčem, začal nahrávat první skladby. Skutečný rozlet ale jeho hudební kariéra zažila až po ukončení sportovní dráhy v roce 1996. Prvním albem Black & What z roku 1991 a zejména albem Urban Tribu z roku 1993 si Noah vybudoval svůj jedinečný styl, v němž mísí reggae, pop a africké vlivy.
Druhá kariéra stejně zářivá jako ta první
Úspěch se dostavil, a to nikoli v malé míře. Jeho alba se ve Francii prodávají po milionech. Noah vyprodává největší koncertní sály a vystupuje dokonce i na Stade de France před desítkami tisíc diváků. To je výkon, kterým se může pochlubit jen málo rekvalifikací: přejít ze statusu sportovního šampiona do role hvězdy francouzské pop music.
To, co činí Noahovu cestu obzvlášť pozoruhodnou, je jeho schopnost excelovat ve dvou tak odlišných oblastech. Francouz se mohl opřít o popularitu získanou jako tenista a poté o svůj pěvecký talent, aby tuto kariéru udržel.
Dnes je pro mnoho Francouzů Yannick Noah tolik – ne-li více – zpěvák s dredy, který rozeznívá davy, jako někdejší tenista, jenž v roce 1983 rozplakal radostí Roland Garros.
Jedno je jisté: mezi hudebními aktivitami, rolí kapitána francouzského daviscupového týmu a charitativním nasazením dokázal Noah vybudovat život po tenise, který je stejně bohatý a inspirativní jako jeho hráčská kariéra. Důkaz, že někdy může být nejlepší volbou úplně vystoupit z původního rámce.
Život po životě
Konec kariéry profesionálního tenisty může být obtížný. Může se objevit pocit prázdna, protože každodenní rutina se ze dne na den dramaticky změní. Aby tuto přechodnou fázi hráč zvládl, musí být připravený a mít jasné plány.
Ať už se rozhodnou zůstat v těsné blízkosti kurtů, nebo se od nich radikálně vzdálit, tenisoví hráči dokazují, že sportovní kariéra není cíl sám o sobě, ale spíše odrazový můstek k novým dobrodružstvím.
Od trenérských laviček přes televizní studia až po parlamentní lavice a koncertní pódia – tyto rekvalifikace svědčí o často opomíjené realitě: za šampionem se skrývá osobnost s mnoha tvářemi.
Z těchto příběhů vyplývá, že vlastnosti rozvinuté na kurtu – odhodlání, zvládání stresu, schopnost adaptace, disciplína – se ukazují jako cenné trumfy v jakémkoli oboru.
Marat Safin to pochopil, když přirovnával tenis k politice. Yannick Noah to dokázal tím, že svůj charismatický projev a energii přenesl z obdélníku kurtu na hudební pódium.
Sportovní důchod: Začátek nového zápasu
Nad rámec individuálních úspěchů ale tyto rekvalifikace nastolují širší otázku: jak co nejlépe provázet špičkové sportovce v této zásadní životní změně?
Zatímco někteří se ve svém druhém životě přirozeně rozkvetou, jiní jen těžko hledají svou cestu poté, co od útlého věku žili výhradně pro sport a skrze sport. Mezi těmi, kdo inovují s podcasty, těmi, kdo předávají své znalosti jako trenéři, a těmi, kdo se odváží do nečekaných vod, připomíná každý příběh, že neexistuje jediný způsob, jak úspěšně zvládnout rekvalifikaci.
Jedna jistota však zůstává: konec kariéry tenisového hráče nikdy nepředstavuje tečku, ale spíše začátek nového zápasu. Je na nich, aby našli vítěznou strategii – a aby si ji dokázali užít.
Davis Cup: mezi reformami, kritikou a národní kulturou 
Když tenisové hvězdy mění kurt: od zpěváka Noaha po poslance Safina, jiný zápas – ten o rekvalifikaci 
Laboratoř tenisu zítřka: Má Masters Next Gen budoucnost? 
Tenis: málo známé pravdy o přestávce mezi sezónami, mezi odpočinkem, stresem a fyzickým přežíváním