Mannarino a antuka, jasná nechuť: "Vůbec mě to nebaví."
Tenis je fascinující sport. V závislosti na povrchu se úroveň některých hráčů může docela působivě měnit. Zatímco vždy existovali antukoví specialisté, zvyklí hrát turnaje na antuce po celý rok, platí to i naopak. Mnoho hráčů má k tomuto povrchu skutečnou averzi. Platí to zejména o jednom z nejlepších hráčů ve francouzské delegaci: Adrianu Mannarinovi. Francouz, kterému tento týden patří 22. místo na světě, měl vždy velké problémy přizpůsobit svůj tenis drceným cihlám. Letošní sezóna je toho asi nejvýmluvnějším příkladem. V roce 2024 odehrál pět antukových turnajů, na pěti z nich prohrál (s Augerem-Aliassimem, Gasquetem, Zhangem, Darderim a Zeppierim) a získal pouze jeden set.
Bohužel pro francouzské publikum nebylo French Open výjimkou. Proti Giulovi Zeppierimu, 148. hráči světového žebříčku a kvalifikantovi, se Mannarino dokázal udržet pouze jeden set a prohrál vysokým rozdílem (4:6, 6:2, 6:1, 6:2).
Dotazován na tiskové konferenci se božský holohlavec netajil: "Bojuju, ale neužívám si to. Nevidím důvod hrát na úplně zkažených kurtech, kde jsou neustále falešné odskoky. Nikdy nevíte, jak se míč odrazí.
Přitom pětatřicetiletá hráčka není zdaleka jedinou hráčkou v této situaci. Příkladem může být Kovačevićova reakce po porážce od Dimitrova v prvním kole French Open (6:4, 6:3, 6:4): "Jsem rád, že už je to za mnou!"
Davis Cup: mezi reformami, kritikou a národní kulturou 
Když tenisové hvězdy mění kurt: od zpěváka Noaha po poslance Safina, jiný zápas – ten o rekvalifikaci 
Laboratoř tenisu zítřka: Má Masters Next Gen budoucnost? 
Tenis: málo známé pravdy o přestávce mezi sezónami, mezi odpočinkem, stresem a fyzickým přežíváním